Půst. Pod tímhle slovem si člověk většinou představí půst od jídla a fanatické věřící :-D Asi víte, že věřící jsem, taky jste mi už psali o nějaké video, ale myslím, že se lépe vyjádřím takhle psanou formou. Bůh nám dává svobodu a možnost si vybrat. Buď můžeme jít cestou víry, nebo to nějak zkusit sami. Já to zkusila.
A nebyla jsem šťastná. Neměla jsem ten vnitřní pokoj a klid. A možná to zpočátku vypadá, že církev po nás hrozně moc chce a dává nám nějaká omezení. Ale časem člověk přijde na to, že ta ,,omezení" (třeba přikázání) jsou vlastně mantinely, které jsou kolem cesty a ve tmě nám pomáhají, abychom nesjeli někam mimo a neublížili si.
Rozhodla jsem se, že svou víru budu posilovat ještě postem. A postit se dá od všeho možného. Od kávy, sladkostí, internetu, televize. Zkrátka od něčeho, co je nám příjemné. V dnešním příspěvku na Instagramu jsem popsala svůj půst od IG minulý měsíc. Psala jsem, že nás ty soc. sítě někdy svazují a že člověk je svobodnější, když se od nich odpoutá. Ano. Ale primárně cílem půstu nebylo odpoutat se od Instagramu, ale postit se na určitý úmysl, za který jsem se modlila. A to, že se teď cítím svobodnější je jen další benefit. Takže hlavním cílem půstu nejsem já ( myslím tím, že nejsem už takový závislák, nebo že zhubnu, když nebudu jíst sladké) ale Bůh. Respektive to, že mu jsem blíž.
Tenhle článek by mohl být mega dlouhý, ale musím jít vařit :-) Budu ráda, když mi napíšete vy, jak to s vírou máte a klidně i co dalšího by vás zajímalo.
Krásný první listopadový den všem!
p.s. fotka není vůbec listopadová, ale aspoň zahřeje :-)
Ahoj, krásný článek :-) Jsem také věřící (Jednota bratrská). Moc si mě povzbudila. Co je hlavním smyslem půstu vidím stejně, i to, co píšeš o "omezeních". Uvěřila jsem před deseti lety (je mi 30) a v podstatě do té doby jsem se dívala na církev jako na bandu otrokářů a Boha jako někoho, kdo rozhodně nemůže dát mému životu smysl a už vůbec ne svobodu, naplnění a radost, ale naopak mě bude jen omezovat :-).......a jinak nebýt pořád na sociálních sítích - to je přesně to, co bych potřebovala. V poslední době mě dochází, že jsou to právě ony, co mě hodně formují, to jak přemýšlím, čím se zabývám. Což si uvědomuje většina, že to není dobrý, ale u toho "uvědomění" to většinou končí :-D Tvůj článek mě dost povzbudil. Osobně by mě zajímalo, jak si k víře došla Ty. Nevím, jestli si o tom už někde mluvila...:-) Měj krásné dny!
OdpovědětVymazat