Studium zubního lékařství | moje přijímačky, na co se připravit a jaká je realita

Protože jsem dostala řadu emailů s dotazy na téma - jak jsem se připravovala na přijímací zkoušky, jaké je studium a práce atd., rozhodla jsem se napsat tento článek.
Je to už nějaká chvilka (teda nějaký ten rok:-), co jsem studovala, takže nemusím mít aktuální informace, ale myslím, že se zase tolik nezměnilo a systém je stále stejný.

Jedna čtenářka mi psala mail, že je to její životní sen být zubařkou a že se už několikrát snažila přijímačky udělat. Ráda bych vám napsala mé zkušenosti a také hlavně popsala realitu, protože spousta lidí si myslí, že je to skvělé povolání. Neříkám, že není, ale je i dost náročné. Před přijímačkama (alespoň za mě to tak bylo) se musí k ortopedovi pro potvrzení - vřele doporučuji to nepodcenit, protože práce je to náročná a je to v podstatě docela dělničina.

Co byste měli vědět, když se chcete stát zubařem

PLUSY

1. Je to krásná práce, na které jsou vidět poměrně rychle výsledky. Zdravé a pěkné zuby mohou člověka úplně změnit, pamatuji na pacientku, která si nechala kompletně předělat chrup. Neuvěřitelně ji to změnilo. Zvýšilo se jí sebevědomí, začala se hned lépe oblékat, zkrátka na kontrolu po zásahu přišla úplně vyměněná, mnohem sebevědomější. Ale není to jen o kráse, pamatuji si na jednu babičku, která mě po ošetření objala radostí, že se zbavila bolesti. To jsou momenty, které mě jako lékařku vždy moc potěší a motivují dál.

2. Zubařů je málo

3. Pacientů je hodně :-) o práci se nebudete muset bát (alespoň ne mimo Prahu)

MÍNUSY

1. Budete muset studovat - a to hodně, chce to dost sebezapření a hlavně sedací talent, protože učení je dost
2. Chce to zručnost - pokud nejste na titěrnou práci, zvažte to :-)
3. Budete pracovat v infekčním prostředí, uvidíte dost krve, hnisu a ne vždy to voní :-) jo, to je holt realita - pracuji se štítem a kolikrát jen zírám, co všechno na něm po práci je.

Jak jsem se připravovala na přijímací zkoušky

Na gymplu mě bavila hlavně biologie a ještě trochu chemie, ale vůbec ne fyzika. Tu jsem taky flákala a projevilo se to na přijímačkách. Na rovinu - na poprvé jsem se nedostala. Pak mě vzali až na odvolání na všeobecné lékařství (rada - vždy si raději podejte přihlášku i tam). Tak jsem si řekla ok, zkusím to, třeba budu dermatoložka a zaměřím se na estetiku atd... prostě jsem se s tím smířila. Během prvního semestru jsem si ale uvědomila, že by byla ta zubařina fajn. (Oba rodiče jsou zubaři btw :-) no a rozhodla jsem se, že to zkusím ještě jednou. Domluvila jsem si doučování středoskolské fyziky - to byl teda masakr. Ale dalo se to :-) (teď už zas nic nevím haha) no a sama jsem se učila podle modelovek bio a chemii. Do toho jsem se snažila ještě nějak dělat zápočty na všeobecné, abych prolezla v případě neúspěchu u přijímaček. Byly to nervy a boj, ale přijali mě :-) Pamatuju si jak jsem si dala panáka a roztřešeným prstem jsem klikla na myš, abych viděla výsledky přijímaček. Pak jsem se samou radostí rozbrečela :-) 

STUDIUM

Zubařina je na 5 let. Ve finále jsem studovala 6 let - 1 rok na všeo. Super je, že už se nemusí dělat atestace a po státnicích můžete jít rovnou pracovat. Což je super, hlavně pro holky, co chtějí mít děti. Vidím, jak teď kamarádky doktorky řeší jak s dětma - kvůli atestacím, praxi atd. V tomto ohledu je to pro zubařky jednodušší. Jinak studium není nejlehčí, ale zase nic, co by se nedalo zvládnout. Hodně jsem se učila, ale přiznám se, že jsem kolikrát šla na zkoušku i s tím, že něco prostě neumím a měla jsem to hodně promodlený :-))

PRÁCE

Sice máme být schopni sami začít ordinovat hned po státnicích, ale realita je taková, že si to málo kdo lajzne :-) Ale většinou se s tím počítá a ze začátku je vše pod dohledem zkušenějšího lékaře. Velkou výhodou je to, že jako zubař budete mít vždycky práci. Je nás málo a zuby se kazí pořád. Takže v dnešní době, kdy je celkově nedostatek lékařů,  je to určitě dobrá volba. Jak už jsem psala, je to ale docela makačka. Pamatuju dny, kdy jsem jela 8 hodin v kuse zkroucená u křesla s asi jen 15 minutovou pauzou na oběd. O bolesti zad ani nemluvím. Cvičení je fakt nutnost. Ještě, že cvičím Pilates. Teď jsem na mateřské a ošetřuju jen členy rodiny. Jsem ráda, že se aspoň nějak udržuju :-)

Tak pokud o tom uvažujete, přeju hodně štěstí!